Ruska se na severu Finska přezdívá nejbarevnější části roku, krajina hraje neuvěřitelnými barvami, všude plno obrovských brusinek a hub. Komáři jsou již pryč a nastává období polární záře, kdy ji mohou vidět i ti, kteří se nechtějí vydat za polární kruh v zimě, přitom je druhá polovina září jedním z nejlepších období pro pozorování. Naším cílem bude vyhlášený národní park Urho Kekkonen. Putování zahájíme ve východní části parku při ruské hranici. Krajina parku je pestrá, od severských lesů, přes zařízlé soutěsky potůčků a řek po holé kopce, dosahující výšek 600–700 m. Ve východní části nejsou značené cesty, budeme sledovat sobí stezky. Odměnou nám bude šance spatřit pasoucí se soby, bělokury, možná i polární lišky, losy či stopy medvěda a rosomáka. Park Urho Kekkonen je zkrátka rájem zálesáků a romantiků. Večery a pauzy během dne můžeme trávit u ohně. Nocovat budeme v krásných sroubcích uprostřed divočiny, které jsou sice skromné, ale útulné, čisté a příjemné. Všechny noclehy budeme mít rezervované na placených srubech.
Ruska se na severu Finska přezdívá nejbarevnější části roku, krajina hraje neuvěřitelnými barvami, všude plno obrovských brusinek a hub. Komáři jsou již pryč a nastává období polární záře, kdy ji mohou vidět i ti, kteří se nechtějí vydat za polární kruh v zimě, přitom je druhá polovina září jedním z nejlepších období pro pozorování. Naším cílem bude vyhlášený národní park Urho Kekkonen. Putování zahájíme ve východní části parku při ruské hranici. Krajina parku je pestrá, od severských lesů, přes zařízlé soutěsky potůčků a řek po holé kopce, dosahující výšek 600–700 m. Ve východní části nejsou značené cesty, budeme sledovat sobí stezky. Odměnou nám bude šance spatřit pasoucí se soby, bělokury, možná i polární lišky, losy či stopy medvěda a rosomáka. Park Urho Kekkonen je zkrátka rájem zálesáků a romantiků. Večery a pauzy během dne můžeme trávit u ohně. Nocovat budeme v krásných sroubcích uprostřed divočiny, které jsou sice skromné, ale útulné, čisté a příjemné. Všechny noclehy budeme mít rezervované na placených srubech.
Ruska se na severu Finska přezdívá nejbarevnější části roku, krajina hraje neuvěřitelnými barvami, všude plno obrovských brusinek a hub. Komáři jsou již pryč a nastává období polární záře, kdy ji mohou vidět i ti, kteří se nechtějí vydat za polární kruh v zimě, přitom je druhá polovina září jedním z nejlepších období pro pozorování. Naším cílem bude vyhlášený národní park Urho Kekkonen. Putování zahájíme ve východní části parku při ruské hranici. Krajina parku je pestrá, od severských lesů, přes zařízlé soutěsky potůčků a řek po holé kopce, dosahující výšek 600–700 m. Ve východní části nejsou značené cesty, budeme sledovat sobí stezky. Odměnou nám bude šance spatřit pasoucí se soby, bělokury, možná i polární lišky, losy či stopy medvěda a rosomáka. Park Urho Kekkonen je zkrátka rájem zálesáků a romantiků. Večery a pauzy během dne můžeme trávit u ohně. Nocovat budeme v krásných sroubcích uprostřed divočiny, které jsou sice skromné, ale útulné, čisté a příjemné. Všechny noclehy budeme mít rezervované na placených srubech.
Na co se můžete těšit
- Večery u ohně či praskajících kamen
- Sauny uprostřed lesů, osvěžení v jezeře
- Při troše štěstí polární záři (šance velmi reálná)
- Neuvěřitelné množství obrovských brusinek a hub
- Ticho a klid
Cena zájezdu zahrnuje
- Doprava na trek (taxíky, autobusy)
- Hotelové ubytování v 1x Ivalo a 1x Kiilopää
- 5x rezervované sruby na trase
- Průvodce CK
- Pojištění CK pro případ úpadku
Cena zájezdu nezahrnuje
- Letenka Praha – Ivalo a zpět
- Další neuvedené služby, např. rybářský lístek (6 euro na den), poplatek za sauny na srubech (10 euro)
Itinerář
Letecky Praha – Helsinky – Ivalo, ubytování.
Přesun taxíkem na začátek treku na hraniční přechod Raja-Jooseppi (cca 100 km), odkud se vydáme nejprve podél ruské hranice a pak se stočíme na západ podél řeky Lutto k prvnímu srubu.
Putování parkem Urho Kekkonen mezi sruby směrem z východu na západ. Pomyslným centrem parku zhruba v polovině trasy je jezero Luirojärvi, na jehož břehu leží populární srub se saunou, kterou si užijeme se vším všudy – naštípeme si dřevo a vodu doneseme z jezera, ve kterém se pak můžeme zchladit. K další sauně se vydáme na výlet na lehko (2 noci na jednom srubu). Denní úseky 10 – 20 km lesním terénem nebo po pláních nad hranicí lesa. Nalehko můžeme také vystoupit na nejvyšší vrchol Sokosti (718 m) nad jezerem Luirojärvi, případně i na některé další kopce, a navštívíme známou “Ďáblovu soutěsku” Pierunporti.
Závěrečná etapa do lyžařského střediska Kiilopää, kde nás čeká již hotelové ubytování.
Návrat na letiště Ivalo, letecky s přestupem v Helsinkách návrat do Prahy.
Doplňující informace
Koncem září očekávejte přes den teploty kolem 10 stupňů, v noci bude pravděpodobně mrznout, zejména při vyjasnění. Můžou být srážky (výjimečně i sněhové), ale celkově je východní Finsko podstatně sušší než Norsko a ani v září tu ještě příliš neprší. Díky poloze ve srážkovém stínu je zde v tomto období velmi vysoká šance na pozorování polární záře.
Poletíme se společností Finnair s přestupem v Helsinkách. Směrem tam jsou letové časy Praha 11:35, Ivalo 21:00.
Zpět skupina poletí v sobotu 28.9 ve 13:55, Praha 18:45. Tato zpáteční letenka je k 17.3.2024 za 12 000 Kč.
Alternativně je možné si pobyt v hotelu v Kiilopää prodloužit o 1 den (dostatek značených tras na jednodenní vycházky v okolí) a vrátit se až v neděli přes noc, přílet do Prahy pondělí 30.9 v 7:30. Letenka s tímto návratem je k 17.3.2024 za 9854 Kč.
První a poslední noc budeme spát ubytování se všemi vymoženostmi civilizace, téměř všechny finské hotely mají k dispozici saunu. Na treku nás čekají sruby, které budeme mít rezervované na klíč. Většina jich má kapacitu 8 lůžek, je tedy důležité se přihlásit co nejdříve, aby se kapacita v mezičase nesnížila. Později je možná účast jen se stanem se slevou 3000 Kč (samozřejmě lze večer strávit ve srubu s ostatními, do stanu by bylo nutné jít na noc kvůli kapacitě lůžek). Sruby jsou velmi romantické a čisté, vybavené kamny, plynovým vařičem, svítí se donesenými svíčkami, záchody jsou suché, v blízkosti je vždy zdroj vody, dřevník a často ohniště. S sebou stačí spacák, většinou jsou i matrace, ale doporučujeme raději vzít i karimatku, nádobí bývá dostatek. Pokud preferujete stan, můžete se hlásit přímo na stanovou variantu.
Oblast pokrývají převážně borovicové lesy, vyšší polohy jsou nad pásmem lesa. Některé části jsou podmáčené. Ve východní částí parku, kde se budeme převážně pohybovat, nejsou žádné značené cesty a jen minimum mostů, oblast není zcela jednoduchá na orientaci a není pokryta mobilním signálem. Spojnice chat bývají prošlapané, ale můžeme jít i zcela mimo cestu (borůvčí, mokřady, brody). Převýšení nejsou velká. Před cílem v Kiilopää se již dostaneme na síť značených cest (ty končí ve vzdálenosti kam lze ze středisek dojít za den tam a zpět). Poneseme potraviny na 6 večeří a snídaní a 7 obědů. Očekáváná hmotnost batohu na začátku cca 17 kg.
Termíny
Číslo zájezdu: 410925
19. 9. - 27. 9. 2025
Cena bez letenky:
Vánoční cena 23.830 Kč
Vánoční cena do 24.12.2024
Zajímavá místa
Polární záře je fascinující fenomén opředený mnoha mýty z dob, kdy lidstvu ještě nebyla známa její fyzikální podstata. Dnes se agentury a youtubeři předbíhají v zaručených radách kam za září vyrazit. Týdenní pobyt v září na severu Finska sice není zárukou (ta na jasné noci zkrátka neexistuje), ale šance jsou opravdu velmi vysoké. Četnost pozorování bývá nejvyšší právě v září a březnu a východ Finska má díky srážkovému stínu i velmi vysoký podíl jasných nocí.
Lesní kostelík Pielpajärvi je jednou z mála historických památek finského Laponska, které bylo při ústupu německé armády za 2. světové války téměř kompletně vypáleno. Kostelík přežil díky své odlehlé poloze v lesích mimo obec, zhruba 5 km od Inari. Pochází z roku 1760. Je jedním z možných cílů v případě prodloužení na konci.