Národní park Yosemite – skvost hor Sierra Nevada

Když roku 1851 vstoupili vojáci pronásledující v horách nesmiřitelné indiány do Yosemitského údolí, zůstal celý batalión stát jako omráčený. Jeden z vojáků si později do svého deníku napsal: „Nikdo, kdo nenavštívil toto údolí, si nedovede představit jak nádherné místo to je…“ Ačkoliv zdejší krajinu indiáni obývali již přes 8000 let, byli vojáci vedle samotářských zlatokopů pravděpodobně první běloši, kteří spatřili takovou nádheru a na základě jejich svědectví se dalo očekávat, že nebudou ani poslední.

Slávu o kouzlu zdejší přírody začali rychle šířit první umělci, kteří pěšky nebo na koních navštívili Yosemitské údolí – spisovatelé, básníci, malíři a fotografové. První hotely a výpravy turistů na sebe skutečně nenechaly dlouho čekat a roku 1864 zde rozhodnutím prezidenta A. Lincolna vznikla vůbec první chráněná oblast v USA. Zajímavé je, že tento akt se stal podnětem ke vzniku vůbec prvního národního parku na světě i v USA (Yellowstone v roce 1872) a Yosemitský národní park vznikl mnohem později, „až“ roku 1890. Od roku 1984 je potom Yosemitský park na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Dnes patří národní park Yosemite k nejnavštěvovanějším parkům nejenom v Kalifornii, ale v celých USA – odhaduje se, že ročně jej navštíví kolem 4 miliónu turistů. Ačkoliv svou rozlohou (je téměř dvojnásobně větší, než je plocha našeho největšího okresu Jindřichův Hradec) patří mezi ty větší parky v USA, mezi hlavní atrakce patří malé a sevřené Yosemitské údolí. Příroda parku také drží několik rekordů – Yosemitský vodopád, nejvyšší v USA a 5. na světě, měří 739 metrů; kolmá stěna El Capitano je nejvyšší odkrytý žulový monolit na světě a v údolích rostou obří sekvojovce – jedny z největších a nejstarších stromů na světě. Není tedy divu, že scenérie údolí zaklíněného mezi kilometr vysokými žulovými stěnami z nichž padají desítky vodopádů, tvoří vskutku neodolatelný magnet na turisty.

Většina návštěvníků se ke své škodě spokojí s krátkou zastávkou v údolí, které tak v hlavní turistické sezóně doslova praská ve švech. Přeplněná parkoviště, nákupní střediska, špinavá tábořiště, dopravní zácpy… To vše bohužel dnes také patří k návštěvě Yosemitského údolí. Není tedy divu, že milovníci přírody a klidu hledají v parku jiná místa, kterých je tu však díky jeho obrovské rozloze stále více, než dost. Když si však odmyslíme nápor civilizace, jež na Yosemitské údolí útočí, je toto místo stále jedním z nejscenéričtějších, které lze na světě spatřit.

Mezi navoněnými Američany s kamerami na krku potom jako přízrak působí hrstka špičkových horolezců v potrhaných trikách, která v Yosemitském údolí nalezla svůj pomyslný ráj na zemi. Zdolání již zmiňované stěny El Capitano totiž patří mezi vrcholné horolezecké výkony a pustit se do převislé 1100 m vysoké skály vyžaduje nejenom odvahu, ale také dokonalou lezeckou techniku. Ne všichni jsou však na několikadenní pobyt v kolmé skále připraveni, a tak můžete mnohé pavoučí muže vidět na dně údolí, jak trénují lezeckou techniku na obrovských balvanech.

Vedle fotografů, pěších turistů a horolezců si v rozlehlém parku přijdou na své milovníci zvěře. Z velkých zvířat zde můžeme spatřit například medvěda grizzlyho, jeleny wapiti a ve vyšších polohách plaché ovce tlustonohé. Z 295 druhů ptáků určitě nepřehlédneme modře zbarvené sojky, či americké červenky a vysoko na obloze kroužící sokoly. Na rozdíl od našich hor však místní zvířata dokonale přivykla lidem, takže není výjimkou, když vám veverky budou zobat z ruky a vaši večeři ze stolu v tábořišti ukořistí rodinka mývalů…

Skutečnou dominantou parku je hora Half Dome, jejíž nezaměnitelný tvar má na svědomí ledovec, který polovinu obrovské kopule obrousil do kolmé stěny. Z celkové délky 1260 km pěších tras patří celodenní výstup na její vrchol k těm nejoblíbenějším (i když rozhodně ne nejsnadnějším), které lze v parku podniknout. Podle mapy stezka zpočátku vede podél řeky Merced – zdálo by se tedy, že půjde o celkem pohodlnou cestu. Kdo ale na mapě přehlédl nenápadné značky značící vodopády, bude zakrátko po opuštění rušného Yosemitského údolí překvapen strmým stoupáním. Nejprve totiž musíte vyšplhat podél téměř 100 metrů vysokého vodopádu Vernal a poté ještě nad dvakrát vyšší vodopád Nevada. Samý vrchol dobrodružství pak na vás čeká před závěrečným stoupáním: z bedny si vezmete pár roztrhaných rukavic a vydáte se na strmou žulovou stěnu, držíce se jen za ocelové lano, upevněné ve skále pomocí tyčí.

Kdo však překoná závrať při pohledu dolů do údolí, bude na vrcholu 2695 m vysoké hory odměněn nádherným pohledem do údolí i na zaoblené kopce pohoří Sierra Nevada. Ačkoliv dole pod vámi řádí turistické šílenství, sem nahoru už neproniká ani hluk civilizace ani proslulý kalifornský smog ze vzdáleného San Francisca.