Stromy, které jen tak neuvidíte. Skvosty amerického parku Joshua Tree

Kalifornský národní park Joshua Tree patří mezi nejmladší parky v USA. Stal se jím teprve v roce 1994, více než sto let po založení prvního parku v USA a na světě. Park získal svůj název od obří juky, takzvaných stromů Jozue, tedy Joshua tree, které tu v období března a dubna nádherně kvetou.

Tento pouštní park navštivte ideálně brzy na jaře, kdy rozkvétají nejenom juky, ale i desítky dalších rostlin. Na své si tu přijdou nejen milovníci botaniky, ale můžete tu podnikat pěší túry, tábořit v divočině nebo vyzkoušet lezení na zdejších skalách.

Na poměry USA se jedná o relativně nevelký park o rozloze přibližně odpovídající velikosti Libereckého kraje. Projet autem ho stihnete v pohodě za pár hodin a za jeden den tu s pomocí auta můžete prozkoumat většinu zajímavých míst včetně krátkých procházek. Díky blízkosti Los Angeles se sem můžete vypravit na jedno či dvoudenní výlet a přespat například v nedalekém Palm Springs.

Kaktusový “Teddy bear”

Do parku se lze dostat jednou ze tří bran, my jako vstup volíme jižní příjezd od města Palm City po dálnici č. 10. Již průjezd rozpáleným údolím Coachella dává tušit, jaké teploty nás čekají uvnitř parku. Zastavujeme v informačním centru Cottonnwood hned za vstupní branou a platíme týdenní poplatek 15 dolarů. K radosti rangerů pak ještě kupuji dva galony pitné vody. V parku ani v okolí vjezdu totiž nejsou žádné obchody a je tedy třeba se předzásobit již v Palm City nebo v Palm Springs.

Park protíná úzká asfaltka, která je zejména v odlehlejší jižní části parku v docela bídném stavu. Stoupáme pouštní krajinou a nakonec sjíždíme do mělkého údolí, ohraničeného ze všech stran vzdálenými skalnatými hřebeny. Krajina je pustá, bez zelené vegetace, jen silnici lemují tu a tam několik metrů vysoké keře zvané ocotillo, neboli Fouquieria spendens.

První zastávkou je Cholla Cactus Garden. K procházce tu zve krátký okruh vinoucí se mezi kaktusovými stromečky druhu Cylindropuntia echinocarpa, nazývaného zde Cholla nebo také Silver Cholla. Zdálky vypadají tyto až tři metry vysoké kaktusy velmi něžně a jejich “větve” připomínají chlupaté medvědí tlapky, proto se mu také říká Teddy bear Cholla. Ve skutečnosti však celou rostlinu obalují pichlavé stříbrné ostny, takže hlazení rozhodně nelze doporučit…

Joshua tree

Po půlhodinové procházce sedáme do rozpálených aut a pokračujeme dál na západ. Klimatizace jede naplno, přesto je v autě docela horko. Venkovní teplota se blíží 40°C a první galon vody pomalu mizí v mých vyschlých útrobách.

Dostáváme se do západní části parku a tím vlastně přejíždíme z coloradské pouště do oblasti Mojave. Tady by měl růst symbol parku – dřevina zvaná Josua tree, česky juka krátkolistá, latinsky Yucca brevifolia.

A taky ano, hned za Wilsonovým kaňonem (Wilson Canyon) se vyhoupneme na náhorní planinu pokrytou oranžovými oblými skalisky, mezi nimiž rostou Jozuovy stromy. Rostlina s nezaměnitelnou siluetou ale není strom, nýbrž obří představitel rodu juka, který dorůstá výšky 10–12 metrů a dožívá se stáří až stovky let.

Jméno Jozuův strom pochází od prvních mormonských kolonistů Kalifornie, kteří v polovině 19. století přecházeli Mohavskou poušť. Zakřivené větve stromu jim připomínaly starozákonní příběh, v němž židovský prorok Jozue vztáhl v modlitbě ruce k nebesům. Pojmenovali tedy strom podle tohoto proroka, který podle bible vyvedl svůj lid z pouště.

Fotosafari u napajedla

Rozhodujeme se odbočit na nejvýše položený bod dosažitelný autem a vyjíždíme k 1 581 metrů vysoké vyhlídce Keys View. Odměnou nám je nejen trochu chladnější vzduch, ale i nádherný pohled směrem k jihozápadu k Palm Springs a za nimi se zvedajícími hřebeny San Jacinto a San Bernardino. Směrem na jihovýchod můžeme v dálce spatřit největší jezero Kalifornie, slané Salton Sea, jehož hladina leží 69 metrů pod hladinou moře.

Cestou dolů si všimneme nádherně kvetoucích juk, tentokrát jde o jiný druh Yucca schidigera neboli Mojave Yucca, jednu z nejběžnějších rostlin v pouštích jižní Kalifornie. Tato rostlina dorůstá menší výšky, maximálně pět metrů, zato ale nádherně kvete i v létě.

Přesouváme se k parkovišti u Barker Dam, kde začíná asi 2,5 km dlouhý okruh vedoucí k opuštěné přehradě postavené v roce 1900. Stavba vznikla jako napajedlo pro dobytek, který se zde v 19. a první polovině 20. století pásl. Dnes tu najdeme jedno z mála napajedel pro divoce žijící zvířata a tedy příležitost spatřit například ovce tlustonohé. Mám štěstí, neboť stádo asi 10 ovcí se klidně pase na svěže zelené trávě vyschlé přehrady.

Ztracené údolí

Naší poslední zastávkou dne je nedaleké parkoviště Hidden Valley. Kromě toho, že v těchto místech je asi nejlepší příležitost fotografovat majestátné Jozuovy stromy rozeseté mezi fotogenickými skalami, tak odtud vede další pěší výlet.

Tentokrát nás čeká 1,5 km vedoucích nádhernou scenerií skal, borovic a rozkvetlých juk. Stezka nejprve stoupá úzkou skalní štěrbinou a poté se vyhoupneme do rozlehlého amfiteátru obehnaného kolem dokola strmými skalními stěnami.

Podle legendy zde na konci 19. století působil gang zlodějů, který tento dokonalý přírodní úkryt využíval k ukrývání a přeznačkovávání ukradeného dobytka. Dnes už tu po této éře nenajdeme ani památky a celé údolí působí fascinujícím dojmem neporušené přírody. Ze štěrbin oranžových skal vyrůstají svěží a kvetoucí juky, kaktusy a keře, najdeme tu i zelené borovice a tu a tam torza uschlých a pouštním klimatem po léta zakonzervovaných stromů.

Když večer sjíždíme směrem k městečku Yucca Valley, máme za sebou pestrý den strávený v nádherné a pusté pouštní krajině jižní Kalifornie.

Text a foto © Jan Hocek