Galapágy

Ekvádorské souostroví Galapágy leží uprostřed Pacifiku, přesně na rovníku a daleko od jihoamerického kontinentu. Izolovanost souostroví zde pomohla přírodě ke vzniku mnoha druhů rostlin a živočichů, které nenajdeme nikde jinde na světě.

Těchto 19 sopečných ostrovů tvoří jeden velký národní park a do slova a do písmene také živou laboratoř, kde můžeme pozorovat evoluci jedinečných druhů – například obřích želv, pěnkav nebo leguánů. Není divu, že to byly právě Galapágy, které inspirovaly biologa Charlese Darwina během jeho pobytu v roce 1835 k formulování proslulé evoluční teorie o vývoji druhů. .

 Cesta na Galapágy ale nadchne nejenom biology a potápěče – jedinečnost zdejší přírody spočívá i v naprosté nebojácnosti zdejších zvířat. Tady můžete z několika metrů pozoroval lachtany, pářící se tereje, tučňáky nebo plavat se žraloky v lávových lagunách. Nikde jinde na světě (snad vyjma Antarktidy) se nedostanete ke zvířatům tak blízko!

 Život na ostrovech

Kdo se vypraví na Galapágy má v podstatě dvě možnosti, jak svoji cestu zorganizovat. Můžete nasednout na palubu některé z lodí, která se na několik dnů stane vaším plovoucím domovem a ze které budete podnikat výlety na souši. Druhou možností je ubytovat se na některém z ostrovů a mezi ostrovy cestovat trajekty nebo čluny.

Obě možnosti mají něco do sebe: dražší variantou je pobyt na lodi, ale budete se muset 100% přizpůsobit itineráři plavby. Pokud se ubytujete na ostrovech, budete mít volnější ruce při volbě programu, na druhou stranu se nedostanete na všechny ostrovy, neboť obydlené jsou jenom čtyři ostrovy z 19: Santa Cruz, Isabela, San Cristobal a Floriana.

Cesta na souostroví začíná v Ekvádorském hlavním městě, odkud létá naprostá většina spojů. Přelet mezi Qitem a letištěm na ostrově Santa Cruz trvá přibližně 2 hodiny a za tuto dobu se přenesete do zcela jiného světa. Počítejte s vysokou cenou letenek a také vás hned na letišti zkasírují o turistický poplatek. Jak záhy zjistíte, těchto 100 dolarů do kasičky ekvádorského ministerstva turistiky byl jenom začátek jak vytáhnou peníze z vaší peněženky – pobyt na ostrovech je opravdu velmi drahý a kvůli nedostatku konkurence se ani nedočkáte nijak skvělých služeb.

Na druhou stranu plyne život na ostrovech svým tempem a rozhodně tu nepotkáte mnoho turistů. I v dnešní době tu pocítíte onu provinční atmosféru bez velkých hotelů a masové turistiky, kdy se těch pár návštěvníků mísí s domorodci v hospůdkách u vychlazeného piva.

Na ostrově osamělého George

Většina návštěvníků přistane na letišti u ostrova Santa Cruz. Odtud někteří přesedají na paluby vyhlídkových lodí, jiní zůstanou na pevnině a vydají se prozkoumat tento ostrov.

Santa Cruz je druhý největší ostrov Galapág a bezesporu představuje nejcivilizovanější ostrov souostroví. Tady najdeme nejdelší asfaltovou silnici, která protíná ostrov napříč a spojuje letiště Baltra s největším městem ostrova Puerto Ayora. Puerto Ayora je jediné místo Galapág se širokou nabídkou služeb – najdeme tu hotýlky, restaurace, cestovní kanceláře nabízející výlety po ostrovech, rušný přístav, atd..

Ze zajímavých míst tu můžeme navštívit Darwinovu záchrannou stanici zvířat, kde v r. 2012 zemřel „lonesome George“ – poslední jedinec poddruhu želvy sloní na světě. Za návštěvu také rozhodně stojí Primicias Ranch, ležící ve vnitrozemí ostrova, kde můžete pozorovat želvy sloní ve volné přírodě. Nedaleko odtud se potom můžete zanořit do podzemí a projít některý z lávových tunelů.

Milovníci šnorchlování a koupání by rozhodně měli navštívit některou z rezervací ležících nedaleko Puerto Ayora – ať už je to nádherná pláž Tortuga Bay, lávové štěrbiny s vyhřívajícími se žraloky nebo průzračný pramen ve skalní rozsedlině zvaný Grietas. Na pobřežních skalách můžete obdivovat černě zbarvené leguány mořské – jediné leguány, kteří šplhají po ponořených skalách a ožírají mořské řasy. Když tato zvířata vylezou z chladné vody, musí se dlouho vyhřívat na slunci a přitom se nechají krásně fotit.

K druhému největšímu kráteru světa

Lodí míříme na největší ostrov – Isabela. Po dvou a půl hodině připlouváme do jediného městečka ostrova, Puerto Villamil  a ihned je jasné, že jsme se přesunuli nejenom v prostoru, ale i v čase: tady se čas opravdu zastavil, asfaltovou silnici tu nenajdete a vše je jaksi menší, prostší a půvabnější. Pár hotýlků je rozesetých podél pláže a v centru je vedle sebe natlačených pár barů, kde se mísí turisté s místními obyvateli. Masová turistika sem naštěstí ještě nedorazila, i když nová výstavba dává tušit, že tato idyla nebude mít dlouhého trvání.

Zajímavým cílem je kráter sopky Sierra Negra, který je považován za druhý největší kráter na světě (hned za africkým Ngorngoro). Kráter o průměru 10 km leží ve výšce 1.100 m a téměř k jeho hraně lze vyjet autem. Od parkoviště zbývá přibližně hodina výstupu než se dostanete ke hraně kráteru a můžete obdivovat úchvatný pohled na lávová pole hluboko pod vámi. Po hraně kráteru vede stezka k výhledům na nejvyšší galapážský vulkán, kterým je 1.707 m vysoký Wolf.

Plavání se žraloky

Největším lákadlem je ale mořské pobřeží a zdejší unikátní rezervace. Najdeme tu třeba místo zvané Cape Rosa, kde tuhnoucí láva vytvořila v moři labyrint ostrůvků, průlivů a přírodních mostů. Takový kontrast černé lávy a tyrkysového moře asi jen tak někde neuvidíte. Z mostů můžete pozorovat plující želvy sloní nebo hravé tereje modronohé, kteří se po želvách stali jakýmsi druhým symbolem Galapág.

Dalším unikátem jsou zdejší tučňáci – tučňák galapážský je jediným druhem tučňáka, který se vyskytuje na severní polokouli. Důvodem je poměrně chladné moře, které omývá zdejší pobřeží. Tučňáky můžete pozorovat například v mořské rezervaci Las Tintoreras poblíž Puerto Villamil.

Nejzábavnější chvíle však nastává, když skočíte do vody. Nemusíte být ani potápěči – vystačíte si se šnorchlem, maskou a ploutvemi a podmořský svět patří jen Vám! Na první dojem to vypadá, že oproti barevným korálovým útesům je to nuda – pak se ale kolem vás najednou mihne želva, což může být monstrum vážící až 200 kg. Želvám pod vodou stačíte, takže je můžete pozorovat, potopit se k nim na dno a dokonce je pohladit po krunýři..

Když máte štěstí, vezme vás průvodce na další místo, kde se ve skalních štěrbinách vyhřívají žraloci lagunoví. Nejprve jen tak opatrně nakouknete, jestli se vám to nezdá a ten stín je opravdu žralok. Poté, co si dodáte odvahy, zjistíte, že tyhle metr a půl dlouhé paryby se sem uchýlily za odpočinkem a teplou vodou a na Vás rozhodně nemají chuť. Zážitek, kdy proplouváte kolem těchto králů moří se nedá popsat, to musíte zažít!

Text a foto © Jan Hocek